Jmenuji se Veronika a společně se svou rodinou vlastním chovatelskou stanici hovawartů Eldunarya. Když jsme se v roce 2005 přestěhovali do domečku se zahradou, věděli jsme, že "k dokonalosti" nám chybí ještě pořádný psí parťák. Dlouho jsme přemýšleli nad tím, které plemeno by pro nás bylo vhodné a nakonec to vyhrálo to nejlepší - HOVAWART! :) Mamince se líbil odmalička, když se objevil na jedné z pohlednic, jež tehdy sbírala. Tatínka také zaujal už dřív, protože jednu úžasnou hovawartku měl jeho strýc v Praze. No a já s bráškou jsme prostě chtěli velkého chlupatého psa! :)
Po tom, co jsme si nastudovali všechny potřebné informace, jsme začali hledat chovatelskou stanici. Naše požadavky byly jasné - štěně musí být po zdravých a povahově vyrovnaných rodičích, všechno ostatní je jenom třešnička na dortu. Protože jsme chtěli pouze rodinného psa a neměli jsme sportovní ani výstavní ambice, nehleděli jsme nijak zvlášť na exteriér či sportovní předpoklady. Shodou okolností se nedaleko od nás, v chovatelské stanici Moravia Diamond, narodilo devět krásných štěňátek vrhu C. Maminkou byla krásná plavanda Ashera Moravia Diamond, tatínkem šikovný záchranářský pes Akim Nova Merigo. A tak jsme si o pár týdnů později vezli domů našeho prvního pejska, Cascheri Moravia Diamond, Šerinku. Pejska, ze kterého se pro nás stal pes s velkým P. Splnila všechny naše sny a nemohli jsme si přát lepšího psího kámoše. Bohužel nás opustila až moc brzy, ve svých sedmi letech...
A najednou jsme si naplno uvědomili, co všechno pro nás vlastně znamenala a kolik radosti jsme díky ní měli. Už po prvních pár dnech bez ní nás nebavilo být na zahradě, jít jen tak na procházku, chybělo nám pomazlení v tom huňatém kožíšku a přetahování o balonek. Věděli jsme, že takhle to dlouho nepůjde. Znovu jsme tedy začali s hledáním štěňátka, druhé Šerinky :) Naše požadavky se od těch prvních nezměnily, už jsme jenom s hovawartem měli aspoň nějaké zkušenosti. Obvolali jsme spoustu chovatelských stanic, ale černoznakaté fenečky se buď vůbec nenarodily, nebo už byly rezervované. Až jsme se dovolali do chovatelské stanice Debbie-Ann, kde ještě měli černoznakaté fenečky nezadané a které navíc pocházely z velmi zajímavého zahraničního spojení. Když jsme se s chovatelkou Kristýnou a jejím přítelem Lukášem viděli poprvé, asi by nikoho z nás nenapadlo, že se z nás díky jedné úžasňácké psí slečně Eušce stanou takoví přátelé (když na to naše první setkání doma vzpomínáme, jsme možná trošku překvapení, že se rozhodli nám Eušku svěřit...přece jenom mívají obvykle víc otázek chovatelé, než potenciální majitelé) :D No a současně s výběrem Eušky jsem začala přemýšlet nad tím, že bych si moc přála i vyloženě svého psího parťáka. Už jako malá jsem snila o samojedovi, ale ten mi doma bohužel neprošel. V úvahu zkrátka přicházel pouze a jenom hovawart :) Začala jsem projíždět inzeráty a jsem si zcela jistá, že tenkrát večer to byl osud. Našla jsem si Ardálka, lásku přes internet a ještě na první pohled! Měl už tři měsíce, proto jsme si pro něj mohli zajet už za pár dnů. Opět si myslím, že jsem měla víc štěstí než rozumu, protože i tentokrát jsem narazila na skvělou chovatelku z Cordis Paladin, paní Honisovou.
Arďa si nás tedy shodou okolností začal doma prověřovat dřív než Euška, která k nám do smečky přišla až za několik týdnů. Oba si spolu sedli a stali se z nich nerozluční kamarádi. Viděno zpětně, nejspíš to nebyl úplně nejlepší nápad, pořizovat si zároveň dva stejně staré psy. Vše bylo horší jak v otázce výchovy, tak i výcviku. Přece jenom si spolu víceméně vystačí sami a my jsme kolikrát jenom ti, kdo je krmí, chodí s nimi na procházky a pomazlí se :) Na druhou stranu těžko říct, asi bychom stejně neměnili :)
Díky tomu, že se oba povedli jak exteriérově, tak i povahově, začali jsme s nimi chodit na cvičák a zkusili i nějakou tu výstavu. Jak to tak bývá, když se začne dařit, je těžké přestat. No a tak jsme do toho kynologického světa spadli naplno :) Musím říct, že jsou to jedny z nejlepších let, které máme zatím za sebou. Díky Eušce a Arďovi jsme poznali spoustu skvělých lidí a psů, máme dalších pár opravdu pravých přátel, viděli jsme už kus světa (no...:D) a jsme zkrátka happy jak dva grepy!
To všechno díky tomu, že jsme měli štěstí na toho nejlepšího prvního psa, kterým byla naše milovaná Šerinka. Díky ní začala naše srdce bít pro hovawarta, díky ní nám teď dělají společnost Arďa s Euškou, díky ní je náš život o tolik bohatší!
Na konci roku 2016 nám FCI schválila název chovatelské stanice Eldunarya. Pro fanoušky knižní fantasy série Christophera Paoliniho o Eragonovi a jeho dračici Safiře význam tohoto názvu představovat nemusím. Pro ty neznalé znamená Eldunarí (česky Srdce srdcí) orgán draka v podobě kamene, do kterého může schovat celou svoji osobnost a vyvrhnout ho z těla pro někoho, s kým chce v myšlenkách komunikovat či mu předávat energii bez ohledu na to, jak jsou od sebe vzdálení. V případě, že drak zemře a své Eldunarí nevyvrhne, přežije Srdce srdcí smrt jeho těla a osobnost draka tak žije navždy. O tomto názvu s tak krásným významem jsem měla jasno hned, jak jsem si začala dělat velké kynologické plány a jsem moc ráda, že to nakonec svým způsobem klaplo. Co jiného by sedělo jako příjmení k úžasňáckým hovawartům?! :)
Doufám, že se vám na našich stránkách bude líbit a budeme rádi, když se sem budete rádi vracet :) Pokud byste na nás měli jakékoli otázky, neváhejte mě kontaktovat...fanoušků hovawarta není nikdy dost!
Po tom, co jsme si nastudovali všechny potřebné informace, jsme začali hledat chovatelskou stanici. Naše požadavky byly jasné - štěně musí být po zdravých a povahově vyrovnaných rodičích, všechno ostatní je jenom třešnička na dortu. Protože jsme chtěli pouze rodinného psa a neměli jsme sportovní ani výstavní ambice, nehleděli jsme nijak zvlášť na exteriér či sportovní předpoklady. Shodou okolností se nedaleko od nás, v chovatelské stanici Moravia Diamond, narodilo devět krásných štěňátek vrhu C. Maminkou byla krásná plavanda Ashera Moravia Diamond, tatínkem šikovný záchranářský pes Akim Nova Merigo. A tak jsme si o pár týdnů později vezli domů našeho prvního pejska, Cascheri Moravia Diamond, Šerinku. Pejska, ze kterého se pro nás stal pes s velkým P. Splnila všechny naše sny a nemohli jsme si přát lepšího psího kámoše. Bohužel nás opustila až moc brzy, ve svých sedmi letech...
A najednou jsme si naplno uvědomili, co všechno pro nás vlastně znamenala a kolik radosti jsme díky ní měli. Už po prvních pár dnech bez ní nás nebavilo být na zahradě, jít jen tak na procházku, chybělo nám pomazlení v tom huňatém kožíšku a přetahování o balonek. Věděli jsme, že takhle to dlouho nepůjde. Znovu jsme tedy začali s hledáním štěňátka, druhé Šerinky :) Naše požadavky se od těch prvních nezměnily, už jsme jenom s hovawartem měli aspoň nějaké zkušenosti. Obvolali jsme spoustu chovatelských stanic, ale černoznakaté fenečky se buď vůbec nenarodily, nebo už byly rezervované. Až jsme se dovolali do chovatelské stanice Debbie-Ann, kde ještě měli černoznakaté fenečky nezadané a které navíc pocházely z velmi zajímavého zahraničního spojení. Když jsme se s chovatelkou Kristýnou a jejím přítelem Lukášem viděli poprvé, asi by nikoho z nás nenapadlo, že se z nás díky jedné úžasňácké psí slečně Eušce stanou takoví přátelé (když na to naše první setkání doma vzpomínáme, jsme možná trošku překvapení, že se rozhodli nám Eušku svěřit...přece jenom mívají obvykle víc otázek chovatelé, než potenciální majitelé) :D No a současně s výběrem Eušky jsem začala přemýšlet nad tím, že bych si moc přála i vyloženě svého psího parťáka. Už jako malá jsem snila o samojedovi, ale ten mi doma bohužel neprošel. V úvahu zkrátka přicházel pouze a jenom hovawart :) Začala jsem projíždět inzeráty a jsem si zcela jistá, že tenkrát večer to byl osud. Našla jsem si Ardálka, lásku přes internet a ještě na první pohled! Měl už tři měsíce, proto jsme si pro něj mohli zajet už za pár dnů. Opět si myslím, že jsem měla víc štěstí než rozumu, protože i tentokrát jsem narazila na skvělou chovatelku z Cordis Paladin, paní Honisovou.
Arďa si nás tedy shodou okolností začal doma prověřovat dřív než Euška, která k nám do smečky přišla až za několik týdnů. Oba si spolu sedli a stali se z nich nerozluční kamarádi. Viděno zpětně, nejspíš to nebyl úplně nejlepší nápad, pořizovat si zároveň dva stejně staré psy. Vše bylo horší jak v otázce výchovy, tak i výcviku. Přece jenom si spolu víceméně vystačí sami a my jsme kolikrát jenom ti, kdo je krmí, chodí s nimi na procházky a pomazlí se :) Na druhou stranu těžko říct, asi bychom stejně neměnili :)
Díky tomu, že se oba povedli jak exteriérově, tak i povahově, začali jsme s nimi chodit na cvičák a zkusili i nějakou tu výstavu. Jak to tak bývá, když se začne dařit, je těžké přestat. No a tak jsme do toho kynologického světa spadli naplno :) Musím říct, že jsou to jedny z nejlepších let, které máme zatím za sebou. Díky Eušce a Arďovi jsme poznali spoustu skvělých lidí a psů, máme dalších pár opravdu pravých přátel, viděli jsme už kus světa (no...:D) a jsme zkrátka happy jak dva grepy!
To všechno díky tomu, že jsme měli štěstí na toho nejlepšího prvního psa, kterým byla naše milovaná Šerinka. Díky ní začala naše srdce bít pro hovawarta, díky ní nám teď dělají společnost Arďa s Euškou, díky ní je náš život o tolik bohatší!
Na konci roku 2016 nám FCI schválila název chovatelské stanice Eldunarya. Pro fanoušky knižní fantasy série Christophera Paoliniho o Eragonovi a jeho dračici Safiře význam tohoto názvu představovat nemusím. Pro ty neznalé znamená Eldunarí (česky Srdce srdcí) orgán draka v podobě kamene, do kterého může schovat celou svoji osobnost a vyvrhnout ho z těla pro někoho, s kým chce v myšlenkách komunikovat či mu předávat energii bez ohledu na to, jak jsou od sebe vzdálení. V případě, že drak zemře a své Eldunarí nevyvrhne, přežije Srdce srdcí smrt jeho těla a osobnost draka tak žije navždy. O tomto názvu s tak krásným významem jsem měla jasno hned, jak jsem si začala dělat velké kynologické plány a jsem moc ráda, že to nakonec svým způsobem klaplo. Co jiného by sedělo jako příjmení k úžasňáckým hovawartům?! :)
Doufám, že se vám na našich stránkách bude líbit a budeme rádi, když se sem budete rádi vracet :) Pokud byste na nás měli jakékoli otázky, neváhejte mě kontaktovat...fanoušků hovawarta není nikdy dost!