11.4.2020 - Den 57.

Uteklo to ještě rychleji než voda a štěňátka už se vydala na svůj doposud největší výlet a dobrodružství, k novým páníčkům :) Doufám a věřím, že jsme pro každé mimčo vybrali ty nejlepší rodiny, jaké jsme mohli, a že si spolu budou dělat navzájem na cestě životem radost :) První odjela Bellinka do Vendryně, následoval Lorík do Velkých Žernosek u Litoměřic, Beritka do Bělkovic u Olomouce a dnes i Berinka do Lelekovic u Brna. Věřím, že se ze všech stanou správní rodinní parťáci a že se zároveň neztratí ani na pracovním, případně výstavním poli :) Minimálně jedna malá ludřice, která zůstává doma, naše kouzelná Winnie :))) Přejeme vám všem hodně společného štěstíčka, plné misky a móóóóře lásky :)))

8.4.2020 - Den 54.

A je to tady - poslední společně strávený den je pomalu za námi. Využili jsme ho tak, že jsme štěňátka vzali poprvé na krátkou procházku mimo naši zahradu. Zvládli to všichni parádně a na jedničku s hvězdičkou. No a nešlo neudělat si i první a poslední letošní jarní fotky s rozkvetlými stromy :))) Po návratu domů všichni odpadli a nabírali síly na další dovádění a papání :)) 

7.4.2020 - Den 53.

Čas se nám krátí...užíváme si se štěňátky skoro celý den venku ve výběhu, případně i na celé zahradě. Ráno stačí otevřít jim vchodové dveře na dvůr a to je taková rychlost, že je člověk nestihne ani všechny spočítat a jsou pryč :D Pěkně se vyčůrají, prozkoumají každý kout a potom se tryskem přiřítí jako velká smečka zpátky pro pomazlení :) Hry a rvačky mezi nimi se stupňují a úroveň záludností stoupá :D Přetahují se s mamkou Euškou i mezi sebou a s námi, zároveň stíhají studovat vysokou školu zahradní architektury a výběh si upravují k obrazu svému - největším dílem je asi hluboká vyhrabaná díra, která sahá až pod terasu :D Takže předpokládáme, že příští týden nás doma čeká zahlazování stop a budoucí páníčci se musí obrnit trpělivostí :D

5.4.2020 - Den 51.

Máme za sebou krásný sluníčkový víkend ve skvělé společnosti a vlastně zároveň poslední společný :( Je šílené, jak ten čas letí...no sotva s nimi začíná ta pravá sranda, budeme se muset rozloučit...ale věříme, že jsme vybrali skvělé majitele, u kterých se budou mít snad ještě líp než u nás :))) Konečně se k nám na chvíli (a pod "rouškou" :)) dostala i další kmotřička štěňátek Nikča, která nám zase trošku pomohla se socializací a hlavně měla možnost štěňátkům udělat krásné fotky! Zatím přidávám "profilovky" :)) Mockrát děkujeme za všechno Niky :*  

1.-3.4.2020

Nestíhám, nestačím...upřímně řečeno, tahle štěňátka jsou opravdu z 90 % zásluha mamky a taťky, protože já si jich moc užívat nestíhám :( Přikládám dvě krásná úsměvná videa ze středy, kdy štěňátka vyzkoušela i další vychytávku ve výběhu - závěsnou houpačku. A taky pár dokumentačních momentek ze včerejšího očkování, čipování a kontroly vrhu u naší nejlepší veterinářky Agi Sívkové :))) Tahle domácí a klidná atmoška na veterině, to je prostě k nezaplacení. Štěňátka tak mají za sebou i první cestu autem, kterou zvládla na pohodu. Po cestě tam nám sice ten jekot některých pomalu vyvrtal díru do hlavy, protože oni prostě nemají rádi, když musí být zavření :D, ale cestou zpátky byli už tak unavení, že se stočila do klubíček a v klidu spinkala. Jsou to šikulky :)))

31.3.2020 - Den 46.

Jaro nám na chvilku vystřídala zima a štěňátka viděla padat vločky :D Takové typické aprílové počasí...když jsme je brali ven, svítilo sluníčko a ta malá chlupatá torpédka řádila ve výběhu jak černá ruka...no a najednou kde se vzaly tu se vzaly, sněhové vločky...takže rychle honem domů do teplíčka. Snad nám aspoň ten konec týdne bude nakloněný a budeme moct venku trávit víc času. Doma už je to pro ně malé a nudné, svět čeká venku :)))

29.3.2020 - Den 44.

Plni očekávání jsme upínali pozornost na dnešní prohlášení od hygieny, jestli nám karanténu v regionu prodlouží, nebo zruší a ona nastala ta míň pravděpodobná varianta - jsme z toho doteď překvapení, nicméně zase cítíme "svobodu" a hlavně jaroooo! Ono se pro nás ve výsledku nic moc nezmění, ale pro mě je největší radost to, že můžu vyrazit konečně zase do lesa a na delší procházky, vyčistit si hlavu, nasát energii z přírody a pokochat se, jak nám krásně přechází do jarního období :))) No a to samé v light verzi dnes okusila i naše štěňátka. Vytáhli jsme je na zahradu mimo výběh a čekali, jak se s tím velkým prostorem poperou a světe div se, jak staří mazáci, co je nemůže nic překvapit :D Ono je zkrátka nejde nezbožňovat :))))

28.3.2020 - Den 43.

Sluníčko dnes prý přímo vybízelo k tomu dát Bobišáky zase na chviličku ven...i když jsem u toho osobně nebyla a všechny informace a videa mám jenom zprostředkovaně, během těch cca 15 minut se teda nikdo neměl čas nudit :D Všichni byli tak nadšení, že jsou zase venku, že chytali ty svoje raplíky, Euška se přidala jako šesté štěňátko do party a tak nějak to byl pokus o zničení výběhu ve velkém :D Stejné řádění potom následovalo i na večer doma a po jídle se nám tady rodí další rituál - boj o lžičku :D protože pochopitelně, kdo by nechal jenom jeden jediný kousíček nazbyt...všechno musí být vylízáno do posledního kousku :)

27.3.2020 - Den 42.

Týden utekl jako voda a štěňátka slaví už šestý týden na světě! :))) Den ode dne se z nich stávají větší a větší psi, jak vzhledově, tak hlavně povahově. A musím zaklepat, že k nim nemám prakticky žádné výhrady...jsou kontaktní, zvídaví, nebojácní a pokud jim to vydrží, budu nejpyšnější na světě :))) Výroční fotečky odkládáme na zítra, protože dnes už jsme na ně neměli chuť, tak snad zítra po práci stihnu ještě nějaké dobré světlo na ty naše chlupaté nádhery :))) Přikládám teda aspoň aktuální váhy, ze kterých jsme nadšení, protože už všichni pokořili pět kilo a Lor nám už zase atakuje šestku :D Takže Berit 5140 g, Bellaya 5195 g, Beowyn 5205 g, Baelor 5725 g a Berkana 5215 g. Medvídci naši tlušťoučcí :))) A k tomu minivýročí si dnes pochutnali na kuřecím křidélku :))

25.3.2020 - Den 40.

Na jednu stranu se nudíme, na druhou vůbec ne...respektive, trošku se nudí štěňátka a my kvůli nim ne. Bohužel lidským světem řádí koronavirus, psím zase psincový kašel :( Naštěstí tenhle psí problém není nijak fatální a většinou do max pěti dnů odezní, ale slyšet psa kašlat (obzvlášť štěňátka), to jeden těžko dává...takže máme nasazené oscilococcinum, jitrocelový sirup, echinaceový čaj a heřmánkový s medem a tenhle mix během dne obměňujeme. Ti, které to postihlo jako první, už jsou v pořádku a ti další, kteří to chytli od prvních, se už taky lepší, tak tfujtfuj, snad to budeme mít brzo za sebou...holt když pořádně neproběhla zima a teď se venku střídá počasí jak na houpačce, s imunitou to dělá divy. Tudíž si hrajeme jenom doma v teplíčku a že už ta hra začíná vypadat jako hra :))) S námi už se každé štěňátko přetahuje o hračku dlouho, ale teprve dnes jsem byla svědkem toho, že by se aktivně a delší dobu přetahovali o hračku mezi sebou :))) Do toho jsme jim odtajnily další schované hračky a to cinkací balonky, které nám přivezli budoucí páníčci Berinky - sklidily úspěch a doufám, že to ještě těch pár týdnů s těmi ostrými jehličkami vydrží :))) No a máme tady od včerejška i jedno velké pozitivní "wow" - náš chlapák Baelor se v necelých šesti týdnech dostal už na váhu 5,130 g!

23.3.2020 - Den 38.

Počasí, že by psa nevyhnal...tak s námi naše osmičlenná hovawartí smečka bivakuje doma :) velcí v obýváku na sedačkách (protože my můžeme sedět na zemi, že jo :D), malí okupují celé přízemí. Začalo se jim líbit v koupelně - Berinka nám dnes přinesla s velkou radostí ukázat houbičku, kterou musela někde objevit a byl to takový nález, že nám ji nechtěla vydat zpátky :D Dnes dostala štěňátka poprvé na procvičení a zároveň i na dlouhé zabavení žebírka...a poprali se s nimi statečně :D ve výsledku z nich moc nezbylo, co by mohli dojet dospěláci :D 

21.3.2020 - Den 36.

Volný víkend, první jarní den...pravda, plánovala jsem si ho trošku jinak :D respektive s hezčím počasím...Bobišáky jsme dnes ven nepouštěli, takže zůstali pěkně doma v teplíčku a suchu. Prostor pro nové objevování moc nebyl, za to mohli poprvé objevit chuť granulek :D Za ty musím moc poděkovat páníčkům od Bellinky, kteří nás zásobovali už při její první návštěvě granulkami, kterými ji budou chtít krmit. Já bohužel udělala objednávku s doručením přes PPL v neděli večer, načež jsme v pondělí brzo ráno spadli do té naší příjemné karantény a tak se i tahle objednávka připojí k dalším, které uvidíme asi až za dlouho (doufám, že vůbec...). Takže Bellinčiny granulky dneska ochutnali i ostatní sourozenci a myslím, že byli víc než spokojení, buřtíci jedni buclatí :))

20.3.2020 - Den 35.

Je to možné? Dnes je to už pět týdnů, co se Bobišáci začali ozývat, že chtějí vykouknout do toho velkého světa...a teď už ho objevují ostošest...začínají se krásně projevovat a my už mezi nimi vidíme ještě větší rozdíly než dřív. Už teda třetí den baští z vlastních mističek, ale až dnes jsem u toho byla "osobně" a mohla to i víc zdokumentovat :D Všichni jdou do papání s obrovskou chutí a vyřídilkou a na nějaké základy stolování zatím není čas :D Přidali jsme i další parádní věcičku do výběhu a to mušli s plastovými balonky. Už jsou docela dost velcí, aby se do ní sami dostali a mohli si tak vyzkoušet zase nový "pohyblivý" a trošku nepříjemný povrch :) Někteří do toho šli po hlavě bez zaváhání, někteří jsou zdrženlivější a radši si to napřed omrknou od statečnějších sourozenců, než si novou atrakci taky vyzkouší...ale o tom to je :) Čím víc podnětů, tím líp do budoucna :)))

19.3.2020 - Den 34.

Tak ani dnes jsem si Bobišáků kvůli práci moc neužila, ale ted mě snad čekají tři dny volna a klidu a těším se, že si je s těmi chlupatými hovi-kuličkami budu užívat naplno :))) Mamka s taťkou se zase vyřádili - do výběhu zavěsili plechovky s rolničkami, které mi vytvořily Martička s Viktorkou (dcerky mé skvělé kolegyně z práce) a za které moc a moc děkuju! Spolu s tím zavěsili i další předměty, které jsme doteď nechávali ležet na zemi, takže už měla štěňátka prostor k tomu si na ně zvyknout. Z té neohrabané chůze mi přijde, že se skokem (doslova) přehoupli do štěňátkovského tryskového běhu a jednou za čas chytnou takového toho "raplíka", co umí dospěláci :D A člověk z nich přitom padá na zadek, protože tohle je prostě nejvíc :D :D :D 

18.3.2020 - Den 33.

Celý den v práci a když se na večer vrátím, naše dospělé trio mě přivítá u branky a odvádí mě přímo na zahradu za těmi malými Bobišáky. No a já zase nestačím zírat! Mamka s taťkou jim zase o něco málo vytunili výběh a když jsem se zpětně dívala na videa, chvilkami mi začaly téct slzy, jak jsem se smála :D Hopkají z jedné strany výběhu na druhý jak malí hovi-kamzíci, hrabou si díry jak zkušení mazáci, (ne)vědomky přechází přes různé povrchy a dokonce už jsou schopni vylézt i "do patra" našeho paletového posezení :D, demolují stan i tunel, provokují Arďu s Brí, kteří byli do dneška ještě kvůli Eušce a jejímu přehnanému opatrovatelství zavření, ale na večer už byli puštění kolem výběhu a respektovali, že Euška si miminka ještě pořád chrání...i když ji už mooooc a moooc rozčilují s tím, že si chudák ani nemůže pomalu vyhrabat svou díru nebo si jen tak lehnout, aniž by po ní nechtěli vydyndat nějaké to mlíčko za pomoci svých krokodýlích jehliček...no a taťka jim přidal i akustický vjem, když začal na chvilku vysávat. Někteří to chvilku pozorovali, ale nakonec to i oni zalomili a usnuli na místě :D

17.3.2020 - Den 32.

Řádíme doma na území rozšířené působnosti (tzn. už i na chodbě a v koupelně + mi dnes Euška skočila popřát dobré ráno a Winnie nějakým způsobem překonala překážku u dveří a objevila tak i můj pokoj :D) no a už několikrát za den na 15 minutek řádíme ve venkovním výběhu. Dnes jsme jim přidali další předměty a to hlavně hračku z igelitu, která vydává jednak zase jiný zvuk, ale taky je opticky zajímavá. Všichni se s ní poprali statečně - někteří dravě, někteří zdárně ignorovali bez známky zaváhání nebo strachu, takže obě varianty na jedničku :)) No a na závěr videa idylka Eušky a její malé kopie Winnie :)))

16.3.2020 - Den 31.

Pan pejsek a paní pejskové se mají dobře. Děkujeme všem za zprávy, jak se nám daří - i když naši oblast dali do karantény a život se tady na chvíli zastavil, nám to zatím vůbec nevadí. Máme svůj vlastní štěňátkový svět a jelikož máme pořád to štěstí, že jsme zdraví, užíváme si ho na maximum :))) Dnes bylo znovu krásně a Bobišáci se s Euškou vyblbnuli na venkovním hřišti. Jsou úžasně vnímaví, zvídaví a nebojácní ke všem věcem, co zatím můžou ve výběhu potkat a po pár desítkách minut se tak unaví, že si zalezou do pelíšku, případně se nám vetřou do klína, a usnou spánkem spravedlivých :)))

13.-15.3.2020

Aktuální světová zdravotní situace má dopady v mnoha oblastech, ta kynologická není výjimkou..."v ohrožení" jsou zajímavá zahraniční krytí, návštěvy (hlavně ty zahraniční) no a taky třeba volební schůze Hovawart klubu, která se měla odehrávat v sobotu. Bohužel kvůli aktuálním omezením byla zrušená, ale ostatní plány zůstaly víceméně nezměněné. Verča Benešová přijela v pátek na večer a zůstala s námi až do dneška - proto nebylo moc prostoru na psaní webovek :D Kromě toho, že jsme toho stihly zase spooooustu probrat až nás bolely panty, stihly jsme focení miminek, procházky s velkejma a hlavně moooc mazleníčka :)

Každému Bobišákovi udělala Verča parádní fotečky - je super, když už někdo ví, co dělá a focení je rychlovka :D DĚKUJEME!

BELLAYA

BERKANA

BERIT

BEOWYN

BAELOR

No a každým dnem byly na všech vidět velké pokroky. I když pořád ještě nejsou úplně bezprostřední a automaticky důvěřiví a přece jenom se napřed nad aktuální situací na chvíli zamyslí, než ji vyhodnotí jako bezpečnou a vlastně zajímavou, začínají to být každým coulem psi. Jsou čím dál víc kontaktní a hlavně zvědaví. No a pomalu jim začíná být malý i pokoj, který je jim přizpůsobený, takže začali objevovat i chodbu a moooc je zaujal výběr všech druhů bot :D

No a co bylo vůbec nejlepší, víkend byl krásný sluníčkový a tak už jsme Bobišáky vzali na krátké výlety na zahradu. V sobotu z toho nového prostoru byli trošku vyjevení, i když většina se po chvilce oklepala a s vrtícími ocásky pokračovala objevovat dobrodružství, která výběh zatím nabízí. V neděli už to bylo o hodně lepší a navíc i v doprovodu páníčků Bellinky, ze kterých jsme všichni čím dál víc unešení :))) Navíc jsme jim přidali i tunel a postupně budeme přidávat další a další optické a akustické vjemy, aby toho v tomhle super zvídavém období poznali co nejvíc a v budoucnu si zbytečně nedělali těžkou hlavu maličkostmi :)) :D

12.3.2020 - Den 27.

Dovádíme čím dál víc a na večer jsme se rozhodli, že už nebudeme trápit venku Ardálka a taky mu ukážeme, co nám to vlastně střeží za poklady :))) No je to chlap - nějak zvlášť ho netankovali a spíš nevěděl, co se od něj jako čeká :D Taková pánská klasika :D ale popral se s tím docela statečně...ve výsledku teda zakempil na sedačce a na Bobišáky se radši díval "s nadhledem" :D ale aspoň ví, že viděno jeho očima, zas až tak o moc nepřichází, když není doma :D

11.3.2020 - Den 26.

Tak to skoro začíná vypadat, že z deníčku se stává "obdeník" :D Bohužel je teď v práci blázinec a tak sotva přijdu domů, vypínám se psychicky i fyzicky, pomazlím se s velkou a malou smečkou a usínám :D Bobišáky si celý den užívá mamka s taťkou a i když už se spánkový deficit střádá i jim, pořád jim musím moc poděkovat, že jsme v tom spolu a můžeme se o ten nespánek dělit společně :D Bobišáci mají období hraček a rvaček...zkouší, jak daleko jsou na tom se zoubkama a co si ještě můžou a co už nemůžou dovolit. Dnes měli kromě masové kašičky poprvé i tvaroh a i ten jim čvachtal, nicméně mlíčko od Eušky pořád vede na plné čáře a nějak si nedají vymluvit, že už jsou z nich velká štěnda a maminka už na ně není tak úplně zvědavá :D Výběh v pokoji už mají otevřený permanentně - když je na chvilku zavřeme do bedny, abychom jim celý prostor vydezinfikovali a vyměnili podložky, spustí se štěněcí alarm, který nebere konce :))) Druhým dnem už byla v plánu realizace i venkovního výběhu, ale počasí s naším plánem nesympatizuje, tak třeba zítra se zadaří :D No a největší radost mám dnes z opět nádherné práce kamarádky Lenky Pláškové, která nám do výbavičky vyrobila obojky a vodítka. Jsme nadšení a mooooc děkujeme La Bella - potřeby pro domácí mazlíčky :*
A přidávám i rychle nahrané video a la když už se dá dobrou noc, ale dvě záškodnice budou dělat bordel :D :D :D 

9.3.2020 - Den 24.

Už se to nedá zastavit! Zvědavci zvědaví už pomalu nechtějí zůstávat v bedně a při nejbližší příležitosti se hrnou ven. A tak jsme se rozhodli už jim přizpůsobit i zbytek pokoje tak, aby měli možnost výběru, kde to zaparkují, kde bude probíhat rvačka, kde hraní a kde odpočívání :))) Jediné, co už budeme muset začít vychytávat je, aby měli i jedno místo na vyprazdňování a bude to úplná pohodička :D Nuda už je pro nás pro všechny neznámé slovo a víceméně existuje jenom akce, akce, akce :D Objevování toho velkého světa je přece tak napínavé a nekonečné...řečeno slovy pohádky, "dobrodružství nečeká!" :D Dneska jsem zase po nějaké době měla čas udělat pár fotek, ale výběr je náročný, takže výběr z výběru jsem nahrála sem a výběr z výběru výběru sem :D :D :D 

7.3.2020 - Den 22.

Tak...včera jsem po jedné příjemné návštěvě padla ani nevím jak, takže dneska zase doháním resty :D Bobišáci včera oslavili už třetí týden na světě. Fakt si všichni říkáme, proč ten čas letí tak strašně rychle...na druhou stranu, teď začíná být teprve ta pravá zábava :)) Jako první podnikla sama a dobrovolně výlet z bedny Rituška (Berit), která si to dobře zaparkovala přímo na velkém pelechu a tvářila se, že je to přece samozřejmost, že ona je tady kápo :D Další premiérou byl první příkrm, na který už se dostali z bedny všichni. Kašička z kuřecího masa s kozím mlíčkem byla mňamózní a mě mrzí, že nám zrovna začalo docházet místo na mobilu, takže video se jaksi nenahrávalo...nicméně jsme akci zopakovali i dnes, kdy už Bobišáci věděli, jak na to a nebyli tak nesmělí jako včera, takže zvládli zbaštit skoro celou mísu...no a zbytek dojela Euška :D Následovalo mazleníčko - při kterém jsem si říkala, že by video asi mělo zůstat plně "soukromé", ale když ono to nejde...je dobré mít takhle "zazálohované" i tyhle momenty :))) no a protože Bobišáci nemají nikdy dost, tak si dojeli nabaštit bříška do plna ještě k Euščině mléčnému baru. No už to s nimi má holka těžké - zoubky už mají všichni dost velké na to, aby začalo být kojení opravdu lehkým utrpením, takže už budeme Eušce ulevovat příkrmy častěji. No a jako takovou vsuvku přikládám další video s tetou Brisie. To si tak nahoře říkáme, že je zvláštní, že se Brí nemotá pod nohama zrovna když se vaří a je kolem nějaký podezřelý klid a ono ejhle - Brí si dole zase otevřela dveře a zase byla celá hotová z těch malých divno-psů :))) Euška už ji začíná tolerovat, takže na tu výchovu bude mít nejspíš brzo posilu :))

5.3.2020 - Den dvacátý

Na včerejší aktualitku nezbýval čas, museli jsme vyřešit pár nepříjemných, ale víc těch příjemných záležitostí, takže dnes přidávám další video, tentokrát Winnie (Beowyn), na kterém jde vidět, jaký obrovský pokrok zase od posledně udělali a jak už se umí krásně projevovat. Včera se byla na štěňátka mrknout bráchova přítelkyně, která aktivně cvičí s německými ovčáky, a užívala si možnost hladit je i v tomhle období po hlavě (nám nehrozí, že by mohla ouška vstávat :))), dnes jsme zase přivítali skvělou návštěvu od Šretrů, kteří mají našeho Shantíka, a jsme moc rádi, že jsme je mohli zase na chvilku vidět a popovídat si :))) Zkrátka o zábavu a mazleníčko naši Bobišáci nemají nouzi, i kdyby chtěli sebevíc :D

3.3.2020 - Den osmnáctý

A je to tady...dneškem už i poslední opozdilci dohonili váhu 2kg (přičemž Baelor už má za pár 3kg :))) a hlavně - už nás Bobišáci začínají vítat, když přijdeme do místnosti! Jelikož už mají skoro plně rozvinutý sluch, začínají reagovat na hlasové výzvy, stejně jako těma krásnýma kukadlama vidí nataženou ruku, ke které se přes všechny překážky rozhodnout přicupitat. Jsou to naše lásky nádherný chlupatý :))

2.3.2020 - Den sedmnáctý

Začal nám týden, který bude v mnoha věcech přelomový. Čekají nás velké změny a hned dnes už na štěňátkách vidíme rozvoj sociálního chování. Kromě toho, že dělají velké (po)kroky, začínají se mezi nimi odehrávat i první hry, bitky a okusováníčko - teda vlastně pořád ještě ožužláváníčko :D Na večer se na Bobišáky přijeli podívat babička s dědečkem - no a dali nám za pravdu, je zkrátka radost je pozorovat :)))

1.3.2020 - Den šestnáctý

Každý den, kdy se vrátím z práce, mi přijde, že se vracím k jiným štěňátkům :D Protože to, jací byli včera, už je pomalu dávná minulost...dneska už si to štrádují po porodní bedně jako by se nechumelilo, někteří už dokonce měli pokušení objevit svět mimo bednu a převalit se ven...no a už na nás taky pěkně koukají a vnímají, co se kolem nich děje, o to usilovněji :) Natočila jsem si do archivu další video - tentokrát pro nezaujaté zřejmě hodně dlouhé a snad i nicneříkající, nicméně pro nás zaujaté to jsou zachycené vzpomínky na první odvážnější krůčky, první "horolezce" a první škádlení maminky a sourozenců :)))

29.2.2020 - Den patnáctý

Výjimečné datum si žádá výjimečné události. A tak jsme dnes přivítali první návštěvu budoucích páníčků :)) Už když jsem měla možnost si s nimi povídat po telefonu a posléze k nám přijeli na návštěvu ještě před narozením štěňátek, byla jsem si jistá, že pro tuhle rodinku se ta znakatá holčička narodí...a taky že jo :))) Kéž by bylo takových skvělých rodičů a dětí víc :) Dnes jsme rozhodli, která bude právě jejich vyvolená a jelikož to byl poslední krůček k tomu, abych mohla odtajnit jména Bobišáků a zároveň poslat na plemennou knihu žádost o vydání zápisových čísel, zveřejnila jsem už každému štěňátku i jeho vlastní složku, kam budu přidávat vytříděné fotky a podstatné informace :)) Dovolujeme si tedy představit naši aktuální pětici:

• plavá fenka (červený obojek) BERIT - jméno Berit má skandinávský původ a má znamenat "nádherná, oslňující, úžasná". A my od její první chvilky na světě víme, že přesně taková naše blondýnka je a doufáme, že i bude :)))
• čzn fenka (žlutý obojek) BELLAYA - jméno naší krásky má vyvolávat veselou náladu, upřímnost a dokonalost
• čzn fenka (oranžový obojek) BEOWYN - Beowyn neboli Winnie je snad budoucí kopie naší Éowyn. Takže jako nejpovedenější znakanda z vrhu bude dál nést jako pokračovatelka Euščino jméno :)))
• čzn pejsek (modrý obojek) BAELOR - Jméno Baelor jsme našli v knize George R.R. Martina Píseň ledu a ohně. Baelor I. Targaryen převzal v mladém věku vládu na Železném trůnu. Za svou povahu byl velmi milován lidem - byl klidný, věrný a milosrdný. Už jenom proto se na válčení příliš nehodil. Tak doufáme, že podobně na tom bude v povaze i náš jediný hovawartí chlapák :)))
• ​čzn fenka (zelený obojek) BERKANA - Berkana je osmnáctá runa v germánském runovém zápisu. Její název se překládá jako bříza. To byl na severu posvátný strom, spojovaný s jarními rituály plodnosti. Norská a islandská runová poezie uvádí, že bříza má ze všech stromů na jaře nejkrásnější zelenou barvu listí. Bříza i její runa Berkana jsou znamením čistoty, nového začátku, nových příležitostí.
• no a i když už naše Sněhurka není mezi námi a přece jen si ji nejspíš nikdo z nás nebude pamatovat pod jiným jménem, měli jsme pro ni vymyšlené jméno Bredhil - nechali jsme se inspirovat u pana Tolkiena. Je to staré označení pro Vardu, neboli Paní hvězd. Rosu použila k vytvoření hvězd, které by osvětlily cestu pro prvorozené. Tyto hvězdy byly první věci, které prvorození uviděli a proto ji ctili víc než ostatní. Rozhodli jsme se toto jméno dát naší Sněhurce. Narodila se sice jako nejmenší a bohužel i nejslabší, ale za tu dobu, co s námi byla na světě, stihla prozářit náš život. Teď už ji hlídají hvězdičky a Šerinka <3

28.2.2020 - Den čtrnáctý

Spíme, jíme, ale už i docela chodíme, "štěkáme", trošičku vidíme a určitě víc vnímáme okolí, i když ouška nám ještě pořád neslouží :)) No a hlavně se začínáme čím dál víc mazlit a už nám to držení v ruce vadí čím dál míň :)) Dokonce už si hledáme i nějakou oběť, ke které se stočíme do klubíčka nebo o kterou si opřeme hlavičku a prostě si spolu užíváme vzájemnou blízkost :)) Prostě z nás pomalu a jistě začínají být psi! No a po dnešku už za sebou máme i první odčervení, když už jsou nám ty dva týdny. Všichni jsme to zvládli překvapivě na pohodu...tak jsme všichni zvědaví, jak se na to budeme tvářit zase za dva týdny. To už z toho budeme víc chytří a tak snadno už se ukecat nedáme :D No a zítra už se na jednu princeznu těší první návštěva...a my na tuhle rodinku taky! :)

27.2.2020 - Den třináctý

Po krátké odmlce, kdy jsme se museli všichni trošku srovnat a vyrovnat se situací, se snažíme začít myslet zase pozitivně. Vzhledem k úterním okolnostem jsme nějak neměli náladu oslavovat Brísiny druhé narozky, takže dort na ni počkal v ledničce do dneška...a když jsme přemýšleli nad tím, co by jí teď mohlo udělat další velkou radost, shodli jsme se na tom, že oním největším dárkem bude povolení odhalit "záhadu zavřených dveří" :D Brí byla moc šikovná...asi nějak přemohla sama sebe a nevlítla do bedny jako velká voda, ale chovala se pěkně způsobně a opatrně, jako správná psí teta :))) Bohužel pro nás, asi se jí v té bedně líbilo natolik, že jsme ji potom nemohli dostat pryč pomalu ani za piškot, natolik byla štěndy fascinovaná :D :D no a od té doby leží u zavřených dveří přitisknutá ještě víc a přemýšlí, jak je znovu otevřít...pravda, jednou už se jí to za tu dobu povedlo, protože je to holka šikovná a umí si otevřít i přes kliku :D ale od té doby, co dostala spucunk se drží a jenom háže smutné pohledy :)) No a když už jsme u těch pohledů, je to nádherné pozorovat - Bobišákům už se začínají pomaloučku otevírat očička. Zatím jsou to jenom takové mini škvírky, ale hned to štěňátko vypadá jinak :)) Tak o víkendu už se na sebe třeba budeme usmívat všichni :))

25.2.2020 - Den jedenáctý

"Najít krásu ve smutku, naději ve ztrátě a důstojnost v prohře - v tom je skutečné umění života." Arthur Miller

Bolestivý, smutný, náročný, vyčerpávající...takový už zůstane navždycky dnešní den. Když bylo "po všem", musela jsem si už vzít prášek a usnout...a když jsem se znovu probudila, pořád mi přijde, že se mi jenom zdála ta nejošklivější noční můra. Původně jsem si taky ještě pár hodin zpátky myslela, že na žádné sepsání dnešních událostí nebudu mít energii, myšlenky a už vůbec ne chuť. Ale po fázi uzavření se do sebe přišla fáze sdílení pocitů s nejbližšími přáteli...a nejspíš na tom něco bude, že se člověk z těch špatných zážitků musí vypsat. Možná se potom ta krutá realita snáz přijímá. Tak, vše začalo v šest hodin ráno, kdy mi maminka řekla, že už je z toho nešťastná, ale Sněhurka cca od jedné hodiny ráno nechce pít. Ani od Eušky, ani z flašky...skoro jako by snad najednou ztratila sací reflex. Po pár dalších pokusech jsem zavolala Agi, jestli bych ji k ní mohla přivézt, případně jestli neví, čím by to mohlo být. Provedli jsme zběžné sono a rentgen, ale Agi sama přiznala, že co se týče takhle maličkého/mladičkého stvoření, těžko se něco posuzuje. Tak jsme zavolali na kliniku VFU do Brna, jestli můžu dojet...Ach...už co se týče klinického stavu, paní doktorce se malá nelíbila. Já jsem se doteď uklidňovala tím, že je sice o polovinu menší než ostatní, ale každým dnem přibírá a hlavně vypadá den ode dne líp, takže jsem věřila, že bojuje a že můžu myslet dál pozitivně. Nicméně musím uznat, že na cca 10ti denní štěňátko (obzvlášť v porovnání s ostatními sourozenci) byla pořád hodně klidná, nechala sebou až moc klidně manipulovat a hlavně se prakticky vůbec hlasově neprojevovala - opět na rozdíl od sourozenců. Navíc se k tomu dnes přidaly zřejmé respirační obtíže, protože šlo vidět, že se jí dýchá opravdu hůř. Po tomto konstatování jsme ji vzali znovu na kvalitní sono, kde ji paní doktorka důkladně celou projela a viděli jsme, že orgány jsou všude správně vyvinuté a na správném místě, pouze z jednoho úhlu šlo vidět nepatrné malé ložisko na plíci, které se potvrdilo následně i na rentgenu. Pravděpodobně šlo o vdechnutí mléka, což v tomhle stádiu mohlo signalizovat začínající zápal plic. No, v téhle fázi nic nebylo ztracené, na všechno se dala nasadit léčba a medikace a byla jsem připravená si tu naši princeznu vypiplat ať to stojí co to stojí. Bohužel, na konzultaci do ordinace přišlo více doktorů včetně pana doktora Vitáska - odborníka na reprodukci - a ten hned po zhlédnutí Sněhurky konstatoval, že má deformitu hrudníku, což mu následně dal za pravdu i pan doktor ze zobrazovacích metod. Konkrétně se jednalo o to, že měla hrudník příliš plochý a když se na to člověk takhle zaměřil, oproti bříšku to šlo opravdu vidět. Následně začal povídat něco o tom, že by se jí musel brzo nasadit nějaký korzet a že je možné, že s takovým hrudníkem by měla v budoucnu hodně omezenou schopnost pohybu, nemluvě o tom, že jak by rostla, mohlo by se s největší pravděpodobností stát, že by se jí všechny orgány do takového hrudníku nemusely správně vlézt a tím pádem ani dál správně vyvíjet. Zkrátka že vyhlídky na plnohodnotný život velkého psa se začínaly rychle rozplývat...následně mi byly nabídnuty dvě možnosti - buď by mě vybavili vitamíny a speciální sadou, se kterou bych mohla ještě aspoň den až dva bojovat a zkoušet, jestli se mi ji podaří znovu rozkojit...nebo bych defacto uznala, že souhrn všech těchto skutečností zřejmě značí, že příroda to chtěla jinak než my lidi a že se rozhodla ze Sněhurky udělat tzv. "slabý článek", který za normálních okolností naději na život nemá...tak se ve mně v záchvatech pláče začaly bít obě možnosti. Ve skrytu duše jsem věděla, že druhá možnost bude bohužel ta správná, ale sakriš, já obzvlášť takové věci nevzdávám a bojuju...stejně jako doteď bojovala Sněhurka. Řekla jsem tedy paní doktorce, že to ještě zkusím...ta potom odešla shánět potřebnou sadu a já zůstala v ordinaci jenom s jednou moc milou doktorandkou. Přišlo mi, že čas se nějak zastavil...a ani nevím, ale najednou jsme si začaly spontánně a zároveň skoro beze slov povídat tak, že mi z toho všeho došlo, že jsem se rozhodla špatně. Rozhodla jsem se kvůli sobě a kvůli sobě jsem chtěla Sněhurce (pravděpodobně) protahovat trápení. Po chvíli ticha se mě slečna zeptala, jestli nechci chvilku času sama na to finální rozhodnutí...odešla jsem svírajíc bedničku se Sněhurkou na chodbu...a po telefonátu domů mamince jsme se rozhodly, že kvůli Sněhurce musíme překonat tu emocionální stránku a začít uvažovat racionálně. Zůstala jsem tam vzadu v rohu s tou nádhernou malou bytostí ještě asi půl hodiny. Rozloučila jsem se s ní nejlíp, jak jen to v tu danou chvíli bylo možné...a vrátila se do ordinace s výběrem druhé možnosti. Pořád jsem byla plná pochyb a obav (což jsem asi ještě pořád), ale ve tvářích všech doktorů bylo vidět, že s mým rozhodnutím po svých dlouholetých zkušenostech souhlasí...aspoň to mě na tu chvilku uklidnilo. Dál ani nevím, jak se mi podařilo přes ty záchvaty pláče dojet z Brna až domů v pořádku...ale přivezla jsem Sněhurku zpátky domů, kam patří a vždycky bude patřit. Nikdy na tebe nezapomeneme, srdíčko naše. A já doufám, že takové rozhodnutí, jaké jsem musela udělat dnes, už se nikdy - nebo aspoň na dlouhou dobu - opakovat nebude. Bylo na něj až příliš brzy...a zároveň po tolika dnech až příliš pozdě. Už si nás za tu dobu stihla omotat kolem prstu, holčička jedna. Věřím a moc doufám, že jsme si smůlu a smutek už vybrali a Bobišáci budou dál prospívat jenom v dobrém. Z chovatelského hlediska mi bylo řečeno, že se nejedná o nic, co by mělo postihnout ostatní, ani o nic, co by se mělo případně v dalších generacích dědit dál...údajně se jednalo o něco jako je rozštěp, který se může ve vrhu objevit a v dalších generacích už nemusí...Zkrátka a dobře Sněhurko, snad už se máš teď za Duhovým mostem dobře. Láska má mnoho podob a věřím, že jednou z těch nejupřímnějších je nechat milovaného odejít ​♥

24.2.2020 - Den desátý

Dnešní volný den, na který vyšlo překvapivě pěkné sluníčkové počasí, jsem strávila z převážné části na procházkách - 3x dvě větší procházky, to už nějaký ten čas zabere :D Navíc jsme si to proložili i tréninkem, tak snad mají všichni aspoň na chviličku unavené hlavičky i tělíčka :D Euška už v bedně netráví víc času, než je nutné pro nakojení Bobišáků, a spíš je hlídá pěkně vedle bedny...a taky dohání ten spánkový deficit posledních dnů a když to na ni prásknu, chrápe jak starej chlap :D Bobišáci už jsou na tom váhově tak daleko, že mají bříška připravená k prasknutí a do řady na kojení už se tak úplně komfortně všichni najednou nevlezou...takže začíná trošku boj o pozice k mléčnému baru :D I když víceméně pořád ještě většinu dne prospí, snaží se po každém probuzení stavět se na nožky víc a víc a k Eušce už to u některých opravdu vypadá, že "jdou", ne že se jenom "plazí" :))) Tenhle pokrok byl znatelný i u dnešního pokusu o focení. Měla jsem s každým větší mazlící chvilku mimo bednu, pěkně na rozložené sedačce...a když už mi začínali usínat v náručí, pokusila jsem se je zase jednotlivě cvaknout...no někteří byli z toho drbáníčka asi spokojeně unavení a zůstali tam, kde jsem je položila...někteří se opět focení snažili bojkotovat a právě onou vratkou chůzí se pomalu rozhodli prozkoumávat terén pod sedačkou :D Takže musely přijít na řadu rychlé záchranné manévry...a další drbáníčko :))) No milujeme je od hlavičky po patičky...obzvlášť když tak spokojeně chrupkají a vůbec se nerozčilují :D 

23.2.2020 - Den devátý

To takhle 4:40 odjíždím do práce a doma nechávám spící Eušku a mrňata, ve dvě přijíždím z práce a už za sklem vchodových dveří vidím světlý flek a máchání ocasu. Otevřu dveře a hned mám jasno - Brisie prostě byla zvědavá, co se děje za těmi tajemnými dveřmi, a tak se rozhodla, že se vetře do baráku tím, že začne hárat :D No dobře, až tak sofistikovaně asi zase uvažovat neumí a je pravda, že hárání jsme očekávali někdy v březnu, tak si to jenom urychlila. Takže paráda, máme tak trošku "o starost víc" a Ardálek Pardálek zůstal venku sám...takže to mu budeme muset dopřávat ještě o to větší každodenní dávku lásky, mazlení a pozornosti :))) No je to radost mít psa, hárající fenu a fenu se štěňaty v jedné domácnosti...to si hned člověk začne připadat opravdu tak, jak ho vnímá nepejskařský (OK, v určité míře i pejskařský) svět :D Ale při těchhle myšlenkách mě ještě víc dnes zahřála u srdce knížka, kterou mi půjčili budoucí páníčci jedné z našich znakatých holčiček, a to Gump - pes, který naučil lidi žít. Měla jsem ji přečtenou jedním dechem, s několika záchvaty dojetí, ale hlavně se šťastným koncem. A jak mi bylo řečeno, člověk si u toho opravdu hodně věcí uvědomí. Mimo jiné to, že ať si říká kdo chce co chce o tom, že pes je jenom pes, když už je pes na světě, přebíráme zodpovědnost za to, jaký život s námi bude mít. Že to celé není jenom o tom, že pes je tu pro nás, ale taky o tom, že my jsme tu pro něj. Upřímně až když jsem si tuhle "jednoduchou" věc před několika lety opravdu pořádně uvědomila, spadla jsem do toho pejskařského světa naplno a chtěla jsem, aby moji psi měli v životě hlavně radost a vyžití...a co nejmíň nudy :))) Jak Gump píše na straně 10: " Vy lidi ve svým světě žijete neustálým vyměňováním, každej den vyměňujete, papírky za jídlo, papírky za věci, za všechno, a někdy mám pocit, že je vyměňujete i sami za sebe. To my psi neděláme, my tyhle papírky vůbec nepotřebujeme, pro nás nejsou důležitý. Jídlo si pes obstará vždycky a pak už schází jenom láska a na ni jsou tyhle papírky krátký. My psi nežijeme život vyměňováním, my totiž když si vybereme, tak už nevyměníme. Je to takovej zvláštní pocit u srdce, přichází s důvěrou, a když tu důvěru v nás člověk jednou zaseje, tak ani bolest, ani zklamání, ani mlácení nám lásku k tomu člověku nedokáže vzít...My prostě nevyměňujeme..." No zkrátka, tak jak mi tuhle nádhernou knížku doporučila tahle úžasná rodinka, tak já ji zase doporučuju všem ostatním. Navíc její koupí člověk podpoří dobrou věc :)))

No a jinak už to u nás v porodní bedně začíná ožívat...už to není jenom o papání a polehávání, ale už začínáme nadávat, když se nám něco nelíbí, už začínáme taky sami čůrat bez pomoci maminky Eušky a hlavně - už začínáme každou chvilkou víc a víc zjišťovat, na co máme ty čtyři nožičky :))) Tak už u nás začíná být pomalu a jistě veselo :)))

22.2.2020 - Den osmý

Den devátý byl pro mě pracovní...respektive, něco na ten způsob, protože člověk v té práci moc produktivní není, když napůl pořád myslí jenom na Bobišáky :D A tak je strašně fajn, když se člověk může vrátit domů, vypnout a "zapnout" tuhle štěněcí "televizi". Co jsem si četla u "áček", dva roky zpátky jsme už devátý den zkoušeli ke štěňátkům pustit Ardálka, co na ně bude říkat. A hlavně co na něj bude říkat Euška. Tentokrát jsem se rozhodla, že to radši odložíme přece jenom ještě tak o týden, až budou všichni komplet odčervení apod. No nicméně Brisie poslední týden trpí nedostatkem pozornosti a dnes při první příležitosti zkusila prozkoumat, co to tady před ní vlastně schováváme. No upřímně, takový záchytný manévr jsem od Eušky nečekala, ale byl to teda krásný zážitek. Euška jenom hodně pohotově a hodně výstižně naznačila, že do bedny se jí teda neleze, a Brisie naopak hodně rychle pochopila, že se to teda asi myslí fakt vážně :D Takže jo, ještě je na seznamování se zbytkem smečky přece jenom brzy :))

21.2.2020 - Den sedmý

Nechápeme, jak je to možné, ale už za sebou máme první společný týden. Ten čas letí vážně neuvěřitelnou rychlostí...dnešní den si s Bobišáky užívala mamka s taťkou - já jsem jim stihla jenom mezi svým dopoledním a odpoledním programem pořídit aspoň pár fotek k tomu prvnímu mini-výročí :)) No...vzhledem k tomu, že tady v pokojíčku pro štěnda nemáme dobré světlo a já se pořád ještě hodně učím pracovat s nastavením zrcadlovky, nebudu nikomu lhát - byl to boj a tekly mi nervy :D Sotva se Bobišák sám od sebe pěkně naaranžoval, udělalo se špatné světlo nebo se mi nedařilo zaostřit, na druhou stranu když už jsem měla veškeré nastavení v pořádku, Bobišák se ve vteřině rozhodl pozici změnit. No vzhledem k tomu, že už u některých pomalu sledujeme první pokusy o chůzi a taky to, že se začínají pěkně vylupovat jako dráčci, řvouni a nenažránci, máme se u příště zase na co těšit :D

20.2.2020 - Den šestý

A je to tady, hranice jednoho kila byla pokořena :D Kluk jako buk se toho nebojí a bříško si nacpává ostošest. Popravdě, občas to začíná i přehánět, když jako velryba hodí šipku mezi ostatní sající sourozence a hlava nehlava se klidně procpe z jedné strany řady na druhou. Jeho oblíbenou činností je vystrkovat ze zadních nejlepších cecíků malou "Sněhurku" a to teda nenene, to ho pěkně přemístíme zase zpátky dopředu, ať se chlapák taky pořádně snaží roztahovat ty míň používané, lenoch jeden :)) No a když jsme u "Sněhurky", ta nám dělá radost asi největší. Přibírá už srovnatelné množství gramů jako ostatní, už tak o jeden nepatrný odstín nám ztmavla a hlavně - ten její sílící pigment začíná být peckovní :)) Jestli nám z ní roste druhá Arianka, budou jí moct nakonec všichni plaváci celoročně závidět :) Pustila jsem se už i do těch méně záživných papírových věcí. I když normálně vyřizuju všechnu administrativu hned, tentokrát jsem hlášení o vrhu poslala na klub až s několikadenním zpožděním. Stejně jako v roce 2018, i letos se totiž Eušce podařilo přivézt na svět vůbec první vrh hovawartů v daném roce. Tudíž jsme na webových stránkách HwK ještě chvilku prezentováni jako jediný aktuální vrh a vzhledem k tomu, že odběr vychází sympaticky na jaro, není se čemu divit, že počet zájemců stoupá. Máme z toho samozřejmě radost, ale tentokrát nabídka poptávce nestíhala ještě dávno před narozením naší šestice a už teď je náročné vybírat, kdo bude pro ty naše sluníčka oním vyvoleným lidským parťákem, který je provede životem. Děkujeme tedy za všechen zájem, ale aktuálně máme všechna štěňátka předběžně zadaná :))) No a stejně, aktuálně si je taky chceme všechny nechat a nikomu je nedat, že jo :P :D :D Takových devět hovíků na zahradě, to už by se skoro ztratilo :D

19.2.2020 - Den pátý

Tak už nám pomalu přichází další fáze, kdy se Euška sice pořád snaží pobývat u štěňátek, ale zas až tak jí nevadí od nich na chvilku z bedny vylézt a usnout se mnou na gauči...a já se z téhle maličkosti raduju :D každá minutka spánku se počítá...Při vážení mi zase spadla brada, protože ty váhové přírůstky jsou neuvěřitelné. Když se na štěňátka dívám, připadá mi, že jsou z nich už teď malí medvídci...a jsem strašně zvědavá, jak se budou vylupovat dál :))) Plavandám se začíná pomalu a jistě objevovat náznaky sílícího pigmentu, tlapičky ztrácí růžovou barvičku a my můžeme lechtat už částečně černé polštářky :)) Už se taky začínají víc mazlinkat...a někteří už se sami vyplazí do klína, kde to s klidnou hlavou zalomí :D 

18.2.2020 - Den čtvrtý

Tak po dnešní noci, která byla vyloženě za trest, jsem byla ráda, že se Euška začíná aspoň trošku zklidňovat a aspoň odpoledne jsme si spolu se štěňátky dáchly na celé dvě hodiny :D On by to ve výsledku nemusel být takový problém, když by Eušce nevadilo, že se jí štěňátko odkutálí třeba jenom pár centimetrů od ní, a ona na něj přes kojení ostatních nedosáhne...to se spustí kňučení a volání, ať kmitá pěkně zpátky, jinak ať si nepřeje...no a jelikož štěňátko si z mamky ještě nic nedělá, musí člověk vstát a jít ho přemístit, jinak by se nevyspal nikdo nikdy...zkrátka a dobře, Euška je supermáma, ale některé maličkosti by už mohla začít brát trošku s nadhledem :D Mlíčka má snad i na rozdávání - a podle toho dopadlo i dnešní vážení. I dnes jsem byla napnutá, jaký posun udělala štěnda za těch 24 hodin a i dnes jsem měla radost. Tabulku suverénně (a myslím, že to ani nikoho nepřekvapí) vede kluk s váhou 815 g, následuje znakanda se zeleným obojkem se 745 g, znakanda s oranžovým obojkem se 730 g, bloncka s červeným obojkem se 725 g, znakanda se žlutým obojkem se 710 g a tabulku uzavírá naše "Sněhurka" se 405 g. Oproti ostatním je sice pořád ještě daleko, ale stejně jako ostatní i ona za den přibrala skoro 100 g, takže je všechno na dobré cestě a věřím, že brzo je dotáhne :) No a takhle na večer máme pohodičku, klídek...a další mlíčko :) A někteří si užívají i schovky, které jim Euška vytvoří :)

17.2.2020 - Den třetí

Den čtvrtý a spánkový deficit už se začíná zvyšovat :D Po trhaném spánku jsme na devět hodin vyrazili k Agi na veterinu, aby zkontrolovala Eušku a některým štěňátkům odstranila paspárky. Euška vypadá po všech stránkách dobře, ale pro jistotu jsme jí nasadili lehká antibiotika, protože proces čištění po porodu je náročnější, tak abychom si zbytečně nezadělali na problém. Co se týče paspárků, všichni jsme se domnívali, že se s nimi narodila jenom znakanda s oranžovým obojkem a náš znakatý chlapák. Když jsem je ráno chtěla dávat do vyhřáté bedničky na převoz, pro jistotu jsem zkontrolovala ještě jednou i ostatní a těžko říct, jak nám to mohlo všem uniknout, ale našla jsem paspárky i u znakandy se žlutým obojkem :D takže jsem nakonec nabrala i ji. Všichni to zvládli statečně a teď už ani neví, že se něco stalo ;) Jinak celý den jenom propapali a prospinkali a zadělávají si buřtíci krásná bříška...i dnešní vážení mi udělalo radost. Kluk jako buk už má 725 g! A nemůžu si pomoct, ale když se dívám na fotky tatínka Bruna, když byl ještě štěňátko, ta podoba je neskutečná! No kéž by z něj vyrostl takhle nádherný a úžasný hovík a potatil se! :)))

16.2.2020 - Den druhý

Bobišáci mají pomalu za sebou další den na světě. Euška je hodně úzkostlivá máma a nechce se od nich hnout ani na krok...respektive na ní člověk vidí, že by se ráda sebrala a odešla se pořádně vyspat někam sama do klidu, ale ty silné pečovatelské pudy jí to nedovolí :)) Každou hodinu ji chodíme vyvenčit na krátkou procházku, přičemž stačí se jenom lehce otočit směrem k domovu a už vlaju na vodítku, jak se závislačka nemůže dočkat mrňousků :)) Protože nám nechtěla pořádně jíst, báli jsme se, jak budou štěňátka přibývat na váze a ono ejhle - musí jim dávat přece jenom kupu vydatné mňamky, když po dnešním vážení všichni až na malou plavandu přibrali 100 g! O tom jsme si dva roky zpátky s "áčky" mohli nechat jenom zdát :))) Všichni to berou zodpovědně a poctivě Eušce masírují všechny cecíky. Zkrátka to vypadá, že jsou sehraný tým :))) Euška už teď na večer vypadá, že se začíná dávat do pořádku a s jídlem je to lepší a lepší. No a taky zase nabírá veselý výraz. Tak zítra už to doufám bude zase naše známá bezedná popelnice, do které nacpeme první poslední :D

14.-15.2.2020 - Štěňátka jsou na světě!

"A kdy že se mají narodit?"
"Kolem 16. února."
"Jééé, to by bylo hezký, když by to vyšlo na 14., malí Valentýnci!"
"No to si nemyslím... :D"

...a tak to bývá :D Člověk míní, Euška mění...Ea už nám tedy dávala znamení ve čtvrtek večer, že se nejspíš začíná něco dít, ale indicie byly víceméně pořád jenom poloviční. No a najednou, zničehonic, bez poklesu teploty, jsme začali v pátek na Valentýna opravdu rodit :) Euška začala usilovně hrabat a trhat všechny deky, peřiny a polštáře, co kolem našla, byla neklidná, takže rychlé echo mamce, ať se vrací z oslavy, rychlé echo Nikče, ať se řítí z Ostravy, rychlé echo Verče, ať nastartujeme videohovor, no a po chvilce i informativní echo Kristý, že už jsme začali. S mamkou, Nikčou a Verčou jsem počítala...s Krisťou tentokrát ne, protože o víkendu musela být v práci. Nicméně když jsem si teď v pátek na večer přečetla odpověď "Chceš abych dojela?", byla jsem hned o to klidnější...i když z Pardubic je cesta dlouhá :D No zkrátka a dobře, než k nám všichni dojeli, Euška si začala po svém. Po usilovném hrabání jsem ji vzala na chvilku projít za branku a sotva se vracíme, ve dveřích příšerný jekot. Utíkám s ní na vodítko rychle domů a těsně před porodní bednou z ní padá první štěňátko! Rychle osušit, přetrhnout pupeční šňůru, zkontrolovat, přiložit k cecíku...uf, všechno v pořádku! Verča mi z notebooku hlásí, že je 18:30 a na světě je tak první plavá princezna s váhou 465 g. Nastává čekání, co bude dál...přijíždí Nikča, Euška o tom snad ani pořádně neví, uběhla hodina a 19:30 na nás vykoukla druhá holčička - tentokrát znakatá, s váhou 480 g. Jsme z toho všichni nadšení, první dvě fenečky, obě krásné barvičky, no to je radosti! Člověk by si ani hned nevšiml, že už 19:37 pod Euškou leží další princezna, která se chce dostat z obalu! Rychle ho trháme, rychle sušíme, rychle odsáváme vodu z tlamičky. Do třetice to je plavanda. Má o něco světlejší barvičku a se sušením máme kupu práce, ale je to šikulka už od první chvilky a bojuje statečně, i když jí navážíme jenom 325 g. Hned se ujímá úkolu ségry dohnat! Nastává další čekání, které začíná být ale trošku napínavé. Euška má stahy, snaží se, ale nic se neděje...Krista přijíždí v ten správný čas a přebírá kontrolu nad situací. S její pomocí na svět přichází ve 20:40 další černoznakatá holčička s váhou 475 g. No a teď nastává ten pravý adrenalin. Euška má se snaží přivést na svět další mimčo, ale nedaří se...Krisťa se snaží jí pomoct, nedaří se. Štěndo zůstalo někde v půli cesty a nemůže pokračovat dál...po dlouhém snažení volám kamarádce, že bude potřebovat její veterinární pomoc. Nakládáme Eušku do auta a vyrážíme...na veterině ji Agi prohmatá a tentokrát zkusí ona, jestli by nemohla pomoct ručně. Sláva! Byla to makačka! Upřímně už jsme si všichni mysleli, že až se narodí, už bude pozdě...a ono ne! Agi ve 23:20 vytáhla pořádného macouna, prvního kluka, černoznakatého, který měl už od začátku pěknou vyřídilku a dal nám všem pěkně sežrat, že jsme ho tam nechávali takhle dlouho :D Váží 580 g a osušeného ho dáváme do vyhřáté bedničky. Euška je vysílená a dostává kapačku a po chvilce i oxytocin. Jedno mrně se v ní i podle sona ještě pořád schovává...Necháváme ji chvíli odpočinout a sotva se domluvíme, že ji zkusíme už odvézt do pohodlí domova, Euška dostává další stahy a v ordinaci se 0:25 narodí další štěňátko - černoznakatá holčička a rovnou i z holek největší s váhou 525 g. Přidáváme ji k bráchovi do teploučka bedýnky, kontrolujeme Eušku...podle sona to vypadá, že jsme skončili. Loučíme se, děkujeme a nakládáme Eušku i prcky do auta. Doma si Euška úzkostlivě zkontroluje, jestli je má opravdu všechny a nastává dlouhé brzké ráno. Všichni jsme unavení. Kontrolujeme Eušku i štěňátka, všechno už se zdá být v pořádku. Povídáme si, někteří už u toho i samovolně usínáme...probouzím se chvilku po šesté, Nikča mi hlásí, že Krisťa už odjela do práce. Neskutečné, jak ten čas utíká! Jdeme si ještě na chvilku lehnout. Ráno zjišťujeme, že se zdá, že se Eušce i Bobišákům daří a že nás může hřát u srdíčka radost, jak to nakonec dobře a ve zdraví dopadlo! 

Kristy, Niky, Veru, Agi, mockrát vám všem děkujeme, že jste nám zase vytvořili takový úžasný support team! Máme opravdu štěstí, že máme takové kamarády, kteří nás podpoří v každé situaci a nabídnou pomocnou ruku! Sice už mám načteno a nakoukáno hodně, ale zkušenosti jsou zkušenosti, víc hlav víc ví, a nikdy bych nedovolila, aby se hlavně Eušce něco stalo jenom proto, že jsem si rádoby hodně věřila, že to zvládnu sama. Jak vidno, komplikace můžou přijít kdykoli jakékoli a kolikrát si s nimi musí poradit opravdu až veterinář. Ale klid domácí porodní bedny v kruhu přátel je přece jenom lepší alternativa :))) Kristě tedy mockrát děkujeme, že obětovala cenný spánek a dobrovolně neplánovaně dojela pomoct nám, Nikče za celou podporu a úžasnou fotodokumentaci, Veru za ten osmihodinový videohovor - myslím, že jsme trhly rekord, který už asi nepřekonáme :D a Agi za to, že byla ochotná nám pomoct i takhle v noci a že nám i Eušce dopřála šťastné zakončení :))) 

Suma sumárum si teď tedy užíváme hovawartí six-pack - 2x plavá fenka, 3x znakatá fenka, 1x znakatý pes :))) Fotky od Nikči ZDE